Jde. Sice je to trochu postavené na hlavu a chybí to podstatné, tedy les, ale některá cvičení je možné přenést i do místnosti. Sice není les, ale je čas a mysl, která je s námi neustále. A my s ní.

Dostala jsem nabídku vést workshop Lesní mysli k 9. narozeninám Brány k dětem. Váhala jsem, protože workshop měl být uvnitř. Čím blíž bylo datum workshopu, tím méně jsem si byla jistá, jestli jsem udělala dobré rozhodnutí. Ukázalo se, že i tato varianta je možná – i když samozřejmě místnost nenabízí to, co les. Sešlo se nás nakonec v tom krásném posledním srpnovém dnu devět a i přes to, že chyběl lesní vánek se všemi jeho vůněmi, trojrozměrný prostor, čas na chůzi mezi jednotlivými cvičeními, jsme čas dobře naplnili – jak krátkými cvičeními, tak povídáním o Lesní mysli, dobré náladě a tom, že ji člověk může ovlivňovat a trénovat stejně jako svaly. A jestli si ti, se kterými jsem se ve středu potkala, něco odnesli, byla to (krom jiného) chuť zakomponovat les, byť jen na krátké okamžiky všedního dne, do každodenního rytmu života. Přeji jim i sobě, ať se to daří!