Většinou se bilancuje na konci roku, s Lesní myslí je to jinak – bilancování nastalo teď uprostřed léta. Protože je to 3 roky, co jsem se s Lesní myslí poprvé setkala… Přemýšlím, co je za mnou, námi a co je přede mnou, před námi… Delší čtení, na které už dnes nejsme zvyklí, ale pro vyhlížení dopředu jsem měla potřebu se ohlédnout zpátky…

3 – před 3 roky, v létě 2014, jsem ve Finsku potkala Sirpu Arvonen, milou veselou Finku, která se v přátelském hovoru zmínila, že dopisuje knihu o tom, proč je dobré chodit do přírody… 

1 – jeden rok trvalo, než jsem zjistila (také díky Sirpě, mnoha skype hovorům s ní, návštěvě a instruktorskému kurzu ve Finsku), co je obsahem finské knihy Metsämieli, kterou jsem na podzim dostala s věnováním do schránky. Celou ve finštině:-) Prošla jsem různými pocity – zvědavostí, odhodláním, pocitem smysluplnosti, radosti i mnoha pochybami.

2 – před dvěma roky jsem poprvé (nejdříve s přáteli) vyzkoušela cvičení Lesní mysli. A po té je nabídla a nabízím ostatním, kteří se zajímali a zajímají.

Ve Finsku je od prvního vydání knihy o Lesní mysl zájem, instruktorským kurzem u Sirpy prošlo už 100 lidí. Sirpa vydala 2 další knihy.

A u nás?

Lesní mysl se uskutečnila v lesích u Brna, v Praze, Ivančicích, Libchavách.

Pro koho?

Pro jednotlivce a hlavně skupiny. Studenty, pracující, dobrovolníky, dlouhodobě laicky pečující v rámci projektu Pečuj doma, jako součást 40. narozenin, v rámci programu Nordic Walking kliniky, v rámci oslav Brány k dětem, pro skupinu fyzioterapeutů v rámci seberozvojového kurzu. Maminky na rodičovské dovolené. Nejmladší účastník měl 2 měsíce.

O Lesní mysli jsem měla příležitost mluvit v Praze ve vile Grébovka v rámci Festivalu lekotrů Magion Desítka (jaro 2016), představit ji na TEdxBrno woman 2016 (podzim 2016), na vzdělávacím festivalu Eduspace (jaro 2016), v brněnském Vitalvibu (jaro 2017). Něco z toho byly krátké 10minutové formáty a tak jsem měla příležitost trénovat, jak Lesní mysl představit v relativně krátkém čase a vyjádřit podstatu.

O Lesní mysli jsem napsala do časopisu Gymnazion, na pokračování vyšel článek v Pečuj doma, o lesní mysli se psalo několikrát v brněnském Severníku.

Jaké jsme měli většinou počasí? Zažila jsem s lidmi jednu pořádnou bouřku a zmoknutí, mnoho osvícení (sluncem:-) Co mě překvapuje – často se stane, že lidé i přes to, že je upozorňuji dopředu, přichází špatně oblečení (málo) nebo bez něčeho proti dešti… 2 hodiny se dají vydržet, ale příjemnější je pocit tepla než chladu.

Co jsem za ty dva roky zjistila? Mnoho lidí se vrátilo na místo, kde jsme společně byli… Sami, s rodinou, s partnerem. Někteří se ozvali, že by rádi pokračování, osvěžení toho, co se naučili. Byli tací, na které to bylo málo (cvičení jsou krátká, uzpůsobená tomu, aby je člověk sám mohl později trénovat) a potřebovali by víc času, aby mohli do hloubky. Byla jsem součástí aha! momentů a vhledů, úsměvů, uvolnění a pohody, ukápla i slza… Zkušenosti lidí najdete zde.

Díky za to! Sama bych nezvládla nic. Díky Sirpě Arvonen, Mirovi, Monice Stehlíkové a vám, kteří jste se mnou byli u začátků.

Co dál? O čem uvažuju, kde váhám, tápu, na co se těším, co nového chystám…o tom v Letním Lesním bilancování – II. části.