První mezinárodní dny lesní terapie – 3. díl

with Žádné komentáře

Další pokračování postřehů z Prvních mezinárodních dnů Lesní terapie, Finsko

Každý podvědomě hledáme pořád kousek ráje

Dva poměrně mladí Fini, Adele Pajunen a Marko Leppänen, s velkým entusiasmem přicházejí s myšlenkou ráje a našeho podvědomého hledání ráje, která se zároveň vyskytuje v každé kultuře… Tento pár – geograf a zároveň žurnalista a bioložka jsou autory knihy popisující jejich úspěšnou snahu o zavedení lesní terapie do zdravotnického prostředí města Sipoo. Později stejný den z jiné strany popisuje stejný záměr tamní ředitel zdravotního centra, které sdružuje jak praktické lékaře tak sociální pracovníky. Jejich vstup se zaměřuje na roli průvodce lesní terapie a zdůrazňují péči o ty, se kterými průvodce vyráží a také rovnost – průvodce je na stejné lodi jako ostatní. Jejich představení končí potleskem, protože končí větou: „když se to vše v lese podaří, je možné na chvíli okusit ráj.“

 

„Každý z nás je strom a společně tvoříme les, který je více než jeden strom…

…a poskytuje větší biodiverzitu, domov mnoha druhům, bohatství.“ Jak jednoduché, přesto pěkné a srozumitelné, stejně jako celý vzkaz mladého Inda jménem Nitin Das, tvůrce krásných krátkých videí, které nesou vzkaz „navracet se zpět do lesa má svůj smysl“ a zakladatele projektu Léčivý les. „V indické dávné tradici existuje 7 metod, jak najít v životě smysl. Ztratili jsme ho. Jednou z ní byla příroda. Chtěl jsem, aby se lidi vrátili do lesa. Začal jsem tam chodit s kamarády. Všichni byli při procházce nadšení, ale podruhé už se mnou jít nechtěli. Přemýšlel jsem, jak na to… Vím, že tvořivost spojuje lidi. A tak jsem propojil les s muzikou. Po lese jsem schoval různé muzikanty, a když ti, kdo do něj vyrazili, muzikanta našli, on jim zahrál… To stejné jsem udělal pro rodiny s dětmi – akorát jsem muzikanty nahradil vypravěči příběhů. Když ho v lese objevili, pověděl jim svůj příběh. Po těchto pokusech jsem si uvědomil jednu důležitou věc. Při návštěvách lesa chybělo uvědomění, co všechno příroda svou samotnou existencí dokáže dělat nám lidem.. A začal jsem s tvorbou nového videa „Od lesa tobě“ („From the forest to you“).“ Do videa zakomponoval i vědecké výzkumy, zároveň zachoval svůj osobitý styl.„Jsem propojený s mnoha lidmi po celém světě, kteří se snaží o podobné věci. Pořád je to ale málo. Spojte se s muzikanty, spisovateli, umělci, ať se vaše myšlenka rozšíří,“ zanechává svůj vzkaz indický umělec.

 

Můžeme i my uzdravit přírodu?

Další žena, autorka několika knih o ekoterapii, Riita Wahlström, se dělí o cvičení, která nabízí v rámci svých výcviků lidem. „Když lidé pracují v páru, jedno cvičení, které mám ráda, je obdarovat toho druhého a najít mu v okolním lese pěkné místo. Děti mají zase rádi cvičení, ve kterém společně najdou strom, který má zrovna narozeniny a obdarují ho něčím z okolí. Tato žena přináší zajímavou otázku „Jak my můžeme uzdravit přírodu?“ Když si od ní knihu kupuji, zmiňuje se o tom, že byla jednou v Praze a to když ji skupina učitelů z pražské školy pozvala, aby jim udělala na téma ekoterapie seminář.

 

Průvodci pomáhají lidem zpomalit

 

Drobná Švédka, Petra Ellora Cau Wetterhom, která je průvodcem lesní terapie v americkém pojetí, se dělí o své postupy, procesy a výzkumy ve snaze zavést lesní terapii do oblasti zdravotnictví zabývající péčí o duševní zdraví. Přiznává, že je v této oblasti průkopnicí a že jedna věc, o kterou se snaží a musí udělat, je nalézt správný jazyk, který by lesní terapii přiblížil zdravotníkům a vědcům tak, aby ji respektovali a nebrali jako něco alternativního. „V mém projektu vstupují lidé do programu, který trvá 6 týdnů a v lese trávíme 2 hodiny týdně. Chodíme já a psycholog… V lesní terapii podle americké Asociace přírodní a lesní terapie je v celém procesu terapeutem samotný les, nikoliv člověk se vzděláním terapeuta.“ To potvrzuje i mladý Američan Ben Page z Los Angeles, zakladatel tamní Lesní terapie, který představuje systém vzdělávání, ve kterém se člověk může stát průvodcem metody lesní terapie. Lesní terapie v americkém pojetí má u zrodu trochu jiný záměr než ta Japonská. Záměrem je uzdravení přírody.“

 

„Lidé se bojí chodit volně po trávě“

…je jeden ze zajímavých postřehů nadšené singapurské mladičké dívky Yap You Min, která také patří mezi průvodce lesní terapie. „Lidé mají obavu, když je vezmu mimo chodník, do volného prostoru, na trávu. Strachují se, že porušují zákony. Nemáme lesy jako jsou ty vaše finské, nenajde se tam taková divočina. Chvíli mě to trápilo, ale potom jsem si uvědomila, že je to o úhlu pohledu. Že podobný efekt, jako má divočina, pro lidi od nás může mít park. Naše město dokonce změnilo strategii…dříve si říkalo Město zahrad, dnes je vizí Město v zahradě. Město je plné lidí a aut a tak takové vyvážení i když jen městskou přírodou je velice potřeba.“

 

Pokračování příště…

Přihláška na kurz